Peníze jsou naprosto fascinující společenskou technologií, která dala za vznik nespočetnému množství všestranně efektivních směn, které by se bez existence jednotného prostředku směny, snižujícího transakční náklady nepeněžní směny (přímá, tzv. barterová směna), nikdy neudály. Tím tento vynález vedl k rozšíření uspokojitelných preferencí a růstu kvality života nás všech. Byť nepřímou směnu, v níž účinkuje mezisměnný statek (peníze), již lidé využívají po mnoho tisíciletí (ačkoli prvotní peníze pochopitelně neměly tak dobré vlastnosti jako ty, na kterých jsou dnes postaveny moderní civilizace), mezi ekonomy stále panuje diskuze o definici peněz a od samotného vzniku tohoto vědeckého oboru se vedou spory o tom, jakou mají mít dobré peníze podobu. Z řad zastánců chicagské školy zní, že by peněžní zásoba měla pravidelně růst stejným tempem a neokeynesiánští ekonomové zase tvrdí, že by se měla peněžní zásoba měnit v závislosti na změně výše potenciálního produktu, aby byla uspokojena poptávka po penězích. Rakouští ekonomové zastávají převážně ten názor, že jakákoli změna v nabídce peněz nutně způsobuje nerovnoměrné redistribuční účinky, z nichž někteří (zejména prvotní příjemci peněz) profitují na úkor ostatních členů společnosti, a také to, že inflace peněz mění nejgeniálnější systém decentralizované koordinace znalostí v podobě relativních cen v méně efektivní podobu. 

Rozhodně je správné, že se neustále vedou akademické diskuze o tom, jaké vlastnosti by měly ty nejlepší peníze splňovat a zda by měla být peněžní zásoba neměnná či elastická. Ať už stojíte na straně jakéhokoli ekonomického směru, který si definuje ideální podobu peněz, je nutné si uvědomit jednu klíčovou skutečnost: peníze jsou spontánní vynález, který se ve společnosti uplatnil kvůli snížení transakčních nákladů a uspokojení vyšších jednotek na preferenčních škálách jednotlivců. Z vynálezu peněz zkrátka prosperují všichni, je totiž umožněna dělba práce a následná efektivnější směna. Tato magická technologie si v historii procházela svojí evolucí, postupnou adopcí peněz s těmi nejlepšími vlastnostmi ze všech likvidních komodit. Bohužel ale národní státy tento přirozený evoluční proces zbrzdily, respektive jistou dobu úplně zastavily. Státní emisní monopol a mnohá legislativní privilegia, která de facto, ale i de jure, znemožňují konkurenci (myšleno konkurenci několika různých peněžních systémů, tj. způsobů tvorby peněz, nikoli „tržní“ soutěž mezi bankovními subjekty emitujícími tytéž peníze) ve tvorbě toho nejdůležitějšího statku v celé ekonomice, ochuzují společnost o realizaci nepřímých směn pomocí takové komodity, kterou by společnost preferovala nejvíce. 

Paralelní existence více platidel, která by na trhu v počátcích odluky peněz od státního monopolu pravděpodobně vznikla, neznamená chaos ani konec světa. Ano, směnné relace mezi jednotlivými soukromými subjekty preferovanými penězi dočasně vytvářejí dodatečné transakční náklady (denominace produktů ve vícero účetních jednotkách, přepočítávání směnných párů...), ale postupně bude nevyhnutelně docházet k tendenci, při které jsou méně obchodovatelné komodity z trhu postupně vytlačovány těmi likvidnějšími statky, jež zprostředkovávají nepřímé směny. Vznik peněz je samovolný výstup dobrovolných ekonomických interakcí jedinců, který má nezvažované blahodárné účinky na všechny členy společnosti. Individuální, sobecké úsilí uspokojit větší množství vlastních preferencí vede k utvoření instituce, z níž profitují všichni jednotlivci na daném území. Z výše uvedeného je snad patrné, že peníze jsou produktem trhu a preferencí lidí na něm se vyskytujících, nikoli násilného donucení křivícího trh a informační hodnotu cenového mechanismu. Nechť si lidé sami denominují v takové komoditě, která jim k tomuto účelu slouží nejlépe. Výběrem peněz navíc sami ukazují, jaký měnový systém s konkrétními vlastnostmi upřednostňují. Jenom a pouze tržní struktura ekonomiky dokáže, na základě přání jednajících lidí, reflektovat to, co si tito lidé skutečně přejí.

Nezbytným důsledkem tržní tvorby peněz je postupné sjednocení databáze uchovávající záznamy vykonaných dobrých skutků na základě realizovaných dobrovolných směn – přechod k jednomu všestranně akceptovatelnému nástroji pro vypořádání ekonomických transakcí. Totiž stejně jako je jazyk koordinační mechanismus, který společnost naprosto přirozeně vytvořila pro snazší přenos lokálních informací, peníze jsou rovněž spontánně vynalezená instituce za účelem lepší kooperace ekonomických aktivit jedinců na daném území. Jejich pomocí se s minimálním úsilím přesouvají vlastnická práva, která jsou pro každou vyspělou společnost zcela nepostradatelná, pakliže nemá docházet ke zbytečným násilným konfliktům nad rivalitní spotřebou statků s omezenou zásobou (pokud nemají vznikat nežádoucí rozpory jedinců nad vzácností ekonomických zdrojů). Obě tyto technologie jsou postaveny na obrovském síťovém efektu, tj. hodnota z používání služby roste s tím, jak ji využívají ostatní. Čím více lidí navzájem komunikuje v jednom jazyce, tím může být užitečnější se jej naučit, neboť je možné provádět více mezilidských interakcí. Čím více lidé platí jistými penězi, tím více směn v nich lze realizovat a tím více preferencí lze uspokojit. Zatímco spotřebitelé u ostatních statků téměř vždy preferují tu největší možnou konkurenci, co nejširší výběr zboží a služeb, u peněz je tomu jinak, všichni chceme jedny univerzální, všemi akceptované peníze. A pokud to peněžní vlastnosti dané komodity dovolí, na jednom území se vlivem vysokých transakčních nákladů souběžného užívání vícera účetních jednotek budou vždy dobrovolně používat jenom jedny peníze (typickým příkladem toho, kdy to vlastnosti mezisměnného statku neumožňovaly, je období bimetalismu, kde se stříbrem platilo ve směnách za statky s nižší relativní vzácností, neboť nedokonalá dělitelnost zlata tyto obchody neumožňovala). Přestože nakonec zvítězí právě jedny peníze, je pro objevení těch nejlepších peněz potřeba, aby při genezi prostředku směny existovala konkurence.

„Nevěřím, že ještě někdy budeme mít dobré peníze, dokud je nevytrhneme z rukou vlády, tedy nemůžeme je vytrhnout z rukou vlády násilím, jediné, co můžeme udělat, je nějakou mazanou oklikou zavést něco, co oni nemohou zastavit.“

Jediný způsob, jak je možné peníze demonopolizovat, je vytvořit takovou technologii, kterou nemůže žádná jedna entita (stát, centrální banka...) zničit, zastavit ani ovládat. Prosit státní aparát o schválení možnosti konkurovat mu ve vydávání peněz postrádá jakýkoli smysl a soutěžit s ním v násilném donucení občanů akceptovat alternativní, konkurenčními subjekty vytvořené peníze, už vůbec ne (monopol na násilí je instituce, která determinuje fungování veškerých států). I kdyby, třeba i z dnes neznámých důvodů, bitcoin neuspěl, koncept decentralizovaných peněz s neměnnou monetární politikou již nezmizí. Jedná se o vynález, který se i bez jakékoli státní pomoci, respektive navzdory všemožným regulacím a legislativním omezením nakládání s ním, rozšířil do povědomí široké veřejnosti. Je to vynález, který již není možné zpětně odvynalézt. Tento pokrok, který se pro svůj vznik nikoho neptal na žádné povolení, vytváří státním monopolním penězům pomyslné hranice toho, jak špatně mohou fungovat. Existence (byť rozhodně nikoli dokonalého) substitutu ke konvenčnímu finančnímu systému je velmi příznivý, bohužel však současně také minimálně doceněný jev.

Všichni správní ekonomové, kteří se nechtějí zpronevěřit myšlence, že svoboda spotřebitelské volby je pozitivní věc, by proto měli, nehledě na subjektivně preferovanou konkrétní podobu peněz, tuto spontánní inovaci, vytvářející tlak na subjekt zneužívající svého dlouhodobě nedotčeného postavení, mile vítat a děkovat za ni!

Zdroje: 
Mankiw Gregory: Zásady ekonomie 
Holman, Robert: Ekonomie 
Rothbard, Murray: Peníze v rukou státu 
Tětek, Josef: Bitcoin – odluka peněz od státu 
Šíma, Josef: Trh v čase a prostoru 
Hayek, Friedrich August von: Soukromé peníze – potřebujeme centrální banku? 
Karpiš, Juraj: Špatné peníze 
Menger, Carl: O původu peněz 
Chovaculiak, Róbert: Pokrok bez povolení 
Mises, Ludwig von: The Theory of Money and Credit 
Andreev, Oleg: The Universe Wants One Money
obrázek vytvořen pomocí midjourneyAI